Dlouho jsem si přál vidět Řím. Itálie mi tak nějak přirostla k srdci. Nejen kvůli milým lidem, dobrému jídlu a skvělému vínu. Asi taky proto, že v době, kdy jsme žili ve frankofonní Ženevě, představoval výlet do Itálie únik od všudypřítomné francouzštiny, kterou jsem já zrovna moc nemusel. A slyšet italštinu byla tak příjemná změna. Do Říma jsem se dostal konečně v roce 2012.
„Protože dobrodružství nečeká“, vydali jsme se na jeden z našich prodloužených víkendů do Říma. S našimi malými dětmi. V dubnu 2012. Naše příprava však začala o několik týdnů dříve. Protože jsme chtěli společně se ženou vidět a poznat co nejvíce památek, museli jsme se na poznávání města dobře připravit. Naši kluci, Adam a Dany, měli v té době čerstvě 8 a 5 let a my jsme věděli, že za čtyři dny toho stihneme poznat hodně pouze v případě, když je dokážeme do přípravy a následného poznávání zapojit a po celou dobu zabavit.
Řím je velmi přívětivé město k poznávání. Tak jako v Praze, skoro téměř všude se dá dojít pěšky. Ano i s dětmi. Důležité je najít si správnou lokalitu ubytování, aby jste měli snadný a rychlý přístup k nejdůležitějším památkám. Řím má také metro. Není sice tolik rozvinuté, ale je velmi praktické, protože i ve špičce vás rychle přesune tam, kam potřebujete. S dětmi je to velké plus. Našli jsme si příjemný apartmán na Via del Tritone, poblíž dvou stanic metra Spagna a Barberini, v dobrém umístění, snad uprostřed všech památek, které jsme měli v plánu vidět. Ke Koloseu i do Vatikánu jsme se mohli dostat jednoduše metrem. Ke Španělským schodům a fontáně Di Trevi jsme to měli co by kamenem dohodil. Miluju Španělské schody… každý večer jsme si k nim pravidelně chodili sednout a číst si s dětmi naši dobrodružnou knihu před spaním. Velmi rád čtu dětem před spaním. Večerní život v Římě jsme si se ženou sice moc neužili, ale vůbec nám to nevadilo. Zato jsem však každé brzké ráno chodil opuštěným Římem kolem fontány Di Trevi pro čerstvé ranní pečivo a z kaváren už se krásně linula vůně čerstvé kávy.
Čtyři dny jsme strávili velmi intenzivním poznáváním. Měli jsme toho v plánu skutečně hodně. Všechny nás to bavilo, ale především naše děti. Hlavně díky „dobrodružné mapě naší výpravy“ a jejich úkolům na každý den, které musely plnit. Samozřejmě jsme jim slíbili odměnu. O tom, že jsme pravidelně chodili na pizzu a italskou zmrzlinu jako průběžnou součást odměny ani nemluvě. Oba kluci by se mohli po obojím utlouct. A v Itálii chutná pizza i zmrzlina božsky, no prostě italsky.
První den jsme si vyhradili na poznání části města, kde se nachází Koloseum a Forum Romanum. V Římě se prostě musí začít Koloseem! Děti musely zjistit, k čemu Koloseum sloužilo a co se v něm kdysi pořádalo. A vyprávění o gladiátorech je nadchlo. Asi si sami ve své mysli představovaly, jaké to tehdy před staletími muselo být, když lidé přihlížející zápasům rozhodovali o životě či smrti poraženého zápasníka. Taky si pak společně po celý zbytek dne hrály na gladiátory ☺. Římské Forum Romanum, velká oblast pozůstatků staveb a archeologických vykopávek, by normálně děti asi příliš nebavilo, ale obíhat dvakrát pod jedním z vítězných oblouků už bylo o dost zábavnější. Byl to oblouk císaře Tita. Aby splnily jeden ze svých úkolů daných na první den, samy si název oblouku musely zjistit. Titův oblouk je jedním ze čtyř vítězných oblouků a je i jakousi vstupní bránou na Forum. Následně jsme došli na Kapitolské náměstí. Schodiště Cordonata vedoucí na náměstí je velkolepé. Díky dětem jsme přesně zjistili, kolik má schodiště schodů. A také, že socha muže na vrcholu schodiště drží ve své ruce na vodítku koně a né psa, jak si děti prvotně tipovaly a za každou cenu to chtěly zjistit. Obrovská hvězdice vydlážděná na Kapitolském náměstí děti přímo vybízí k honění se po vyznačených čarách. A poté, co sečetly počet cípů hvězdice z jejich úkolníčku, přišla na řadu i ta hoňka ☺. A to, že stavba může vypadat jako psací stroj je nesmírně pobavilo. Takhle krásně jsme prožili první slunečný den v Římě. „Domů“ na Via del Tritone jsme došli pěšky. Večer ještě na zmrzlinu a číst knihu na Španělské schody.
Druhý den jsme si vyhradili na poznání Vatikánu. Dopravili jsme se tam městskou dopravou. Začali jsme Sixtinskou kaplí, abychom se vyhnuli pozdějším velkým frontám. Děti měly zjistit, jak se jmenoval malíř, který nádherně vymaloval celou kapli. Především náš Adámek měl na fresce najít svého jmenovce na vyobrazení Adama a Evy v ráji. Nechali jsme je přemýšlet, jak asi tak ten malíř mohl malovat obrazy na strop. Jak to asi dokázal? Samozřejmě nebylo to jinak, než s pomocí lešení, ale pro dětskou představivost to byla velmi podnětná otázka. Po prohlídce Sixtinské kaple jsme došli na náměstí Sv. Petra. A protože byla zrovna neděle, papež zdravil své věřící máváním ze svého okna. Papeže jsme neviděli, ale jeho ruku ano ☺. Chrám sv. Petra je doopravdy monumentální a především také náměstí před ním. Čekala nás výzva. Děti musely spočítat schody vedoucí do kopule chrámu sv. Petra. Bylo jich celkem 551. Co jsme si navařili, museli jsme si taky sníst ☺. Vyhlídka z ochozu kopule na celý Řím byla úžasná podívaná. Z Vatikánu jsme pak šli pěšky podél řeky Tibery a Andělského hradu do našeho dočasného útočiště na Via del Tritone. Cestou nás krásně bavili pouliční umělci a děti si ani nestihly stěžovat, že už je bolí nožky. Další krásný den, který stál za to.
Třetí den jsme chtěli strávit podle naší připravené „mapy dobrodružství“ v centální části města. Já jsem chtěl poznat další z míst z knihy Dana Browna „Andělé a démoni“ a proto jsme na programu měli místa jako Piazza Navona, Campo de Fiori a Travestere. V ten den jsme ani nepotřebovali městskou dopravu. Začali jsme po snídani příjemnou procházkou ranním Římem a zastavili jsme se u fontány Di Trevi. Fontána je jedinečná. Abychom se do Říma zase někdy vrátili, každý z nás si do ní hodil minci. Pokračovali jsme prohlídkou Pantheonu, chrámu všech bohů. Pantheon nemá žádná okna. Obrovský kruh v jeho stropě o průměru 9 metrů je jediným zdrojem přirozeného světla. A prší do Patheonu? Nechali by si staří římané pršet do svého Chrámu všech bohů? A naše zjištění… ANO, do Panteonu skutečně padají dešťové kapky, když venku zrovna prší. Ale popravdě, v Římě prší daleko méně než v Praze. Děti to náramně pobavilo. Pak jsme brouzdali ulicemi Říma, relaxovali na krasném náměstí Navonna. Den jsme ukončili na Španělských schodech, kde si děti podle své mapy dobrodružství musely udělat fotku na 25. schodu. Naši večerní dobrodružnou knížku jsme si ale četli na horních schodech schodiště, odkud je úžasný výhled. Ty schody jsou skutečně nezapomenutelné.
Čtvrtý den jsme začali na hlavní nákupní třídě Via del Corso a těšila se z toho především naše maminka. Na náměstí Santa Maria del Popolo byla spousta zábavy díky pouličním hercům a muzikantům. Kluci si odpoledne museli najít kouzelnou bílou bránu s bílým slonem, která vedla do … ZOO. Čtvrý den jsme chtěli trochu zvolnit a dát prostor dětem k odpočinku a hrám na dětském hřišti a v parku. A my jsme tak měli krásnou příležitost vstřebávat naše dojmy z nabitého pobytu v Římě.
Řím jsme si všichni čtyři náramně užili. Tímto výletem do Říma přišel na svět náš nápad „Family City“ aneb jak umožnit rodičům s dětmi poznávat nová města a usnadnit jim práci s přípravou. Protože dobrodružství nečeká! Protože s dětmi se dá dělat téměř úplně vše, i cestovat a poznávat nová města zábavným způsobem. A protože jsme si do fontany Di Trevi vhodili minci, do Říma se určitě zase někdy vrátíme. A už teď se na to všichni moc těšíme ☺.
Aleš
